cz   en

BLOG JIŘÍHO DVOŘÁKA

 

 “Než mít mrtvý firemní FB profil, tak to raději nemít žádný."


« zpět na seznam článků
Tragické české školství

Tragické české školství

Je mi 38 let.  V České republice jsem zažil komunistickou základní školu, následně v Kanadě střední a po návratu do ČR (koncem devadesátých let) jsem zažil také českou střední školu.

Zároveň jsem poté učil tři roky na základních a středních školách.

V minulých blozích jsem již zmínil, že mám 14 ti letého syna, jehož útrapy, poznámky a učitele, na jeho základní škole, jsem musel také poznat a zažít.

Během svého života jsem absolvoval pár desítek pohovorů, kde jsem se já o něco ucházel a zároveň několik stovek pohovorů, kdy jsem já byl v pozici přijímatele (nebo spíše zamítatele:).

Vzhledem k tomu, že se zabývám PR, velmi rád sleduji různé články a diskuze pod nimi, dále debaty v televizi a úplně nejraději sleduji vyjadřování běžných lidí kolem sebe.

Přátelé, české školství je úplně nanic.  Když říkám, že nanic, nemyslím tím pouze, že vám do života nic nedá, myslím tím dokonce, že vám v životě strašně moc uškodí. (nemyslím tím první stupeň, kde se učíte číst a psát)

Pojďme si pár poznatků společně probrat.

Šprtání, šprtání a šprtání

Princip českého školství spočívá zjednodušeně v následujícím principu:

Tady máš x set stránkový telefonní seznam.  Nauč se ho a pak za pár let půjdeš ke komisi, která vybere náhodně 10 jmen, pokud správně odpapouškuješ jejich telefonní čísla, máš jedničku.

Pro praktický život, kde si na telefonu VŠE vygoogluji během pár vteřin, naprosto zbytečné.

Zastaralost

Asi se shodneme nad tím, že dnešní svět se vyvíjí ultra rychle.  Informace staré 6 měsíců už nikoho nezajímají.  Proto jsem přesvědčen, že naše školství, nemůže nikdy současné trendy dohnat, tudíž automaticky absolventi tohoto školství mají akorát papír, že se naučili něco, co už stejně dávno neplatí.

Nulová praxe

V dnešní době je hlavní praxe.  Pořádnou praxi většinou nikdo z absolventů nemá, takže všichni začínají na začátku.

Zbytečné informace

Když si v hlavě promítnu, co vše jsem se učil na základní škole, vůbec nechápu proč nás to učili. Protože i kdybych sebevíce chtěl, nemohl jsem jako 11 leté dítě NIKDY chápat, co je to kapitalismus, komunismus, socialismus, nebo kdo to je nevolník, feudalismus atd.  Proč jsem to nemohl chápat? Protože teprve v kontextu života, kdy člověk chodí do práce, odvádí daně, volí ve volbách, dávají tyto informace smysl.

Chybějící důležité informace

Nechápu, proč se na základní škole neučí rychlo čtení.  Proč se neučí kvalitní psaní poznámek, místo tupého opisování z tabule.  Proč se neučí rétorika.  Proč se neučí kritické myšlení.  Proč se neučí už na základní škole psát všema deseti.  Proč se nutí prezentovat myšlenku.  Hlavně, že všichni vědí, že Zlatá bula sicilská byla sepsána v roce 1212, ale většina lidí ani neví, proč a co to znamenalo.

Tragičnost učitelů

Když jsem byl na základní škole, měl jsem tolik poznámek, že žákovská knížka nestačila. Měl jsem proto vyhrazeny čtyři A4 v třídním kázeňském sešitě, k těm čtyřem přibyly další dvě, až jsem nakonec musel nosit kázeňský notýsek, kde po každé hodině kantoři psali, jak jsem se choval.

Když jsem sám začal učit, řekl jsem si, že NIKDY žádnou poznámku nedám a nedal jsem.

Jsem bytostně alergický, když učitel řekne rodičovi, ať žákovi domluví, ať mu vysvětlí, jak se má ve škole chovat. Pardon, ale pro mě má být učitel machr na dvě oblasti.  Vysvětlování a získávání autority. Respektive zaujetí studenta pro látku.

Všichni víme, že to tak vůbec není.

Malý experiment na závěr

Představme si, že chce někdo pracovat v bance.  V osmnácti udělá přijímačky na nějakou odbornou školu, kde se šprtá bankovnictví.  Čtyři a více let tam chodí, učí se teorii, má trošku praxe, rodiče ho živí, on dělá bokem nějaké brigády.  V nějakých 25 letech tento inženýr následně přijde na pohovor, kde mu nějaký Dvořák při pohovoru položí pár záludných otázek, ze kterých jasně vyplyne, že tento super student bankovních oborů nemá žádnou praxi, žádnou schopnost řešit problémy, neumí žádné jazyky a zkrátka nic užitečného.  Většinou pak takoví končí ve státní správě.

Pojďme si toho samého člověka představit v 18 letech, jak na školu nejde a místo toho jde do banky a říká: „Chci tu pracovat zadarmo, jako dobrovolník.  Chci si tím získat praxi.  Budu dělat vše, co mi řeknete a dělám to proto, abych se tady u vás toho co nejvíce naučil.“

Jsem přesvědčený, že takový člověk po pár letech bude mít v bance 1000x větší šanci, než absolvent českého školství.

Velká záhada na závěr

Čemu opravdu nerozumím je to, že to školství je tak MOC špatné, že mi až přijde, že je to tak záměrně.  Že to musí vidět rodiče, ale nic neřeknou.  Že to musí vidět daňoví poplatníci a nic neřeknou.  Že to musí vidět odborníci na Ministerstvu školství a nic s tím nedělají.

Není to celé jeden velký plán, jak vytvořit z občanů zaměstnanecké otroky zatížené hypotékami, kteří poslušně dřou na jiné?

 

Jiří DVOŘÁK

jednatel společnosti Entrypoint


 
 


« zpět na seznam článků