První kapitola neexistující knihy Entrypoint

Kapitola I. - Velikonoce a stav mysli

Každá skupina lidí na této planetě má nějaké svátky.  Patří to k nám lidem.  Připomínáme si tím události v minulosti, které nějakým zásadním způsobem formují naši přítomnost.  Každý svátek by se měl slavit tak, že si připomeneme, co se vlastně v té minulosti stalo.  Pochopíme souvislosti. Následně se zamyslíme nad tím, jak konkrétní událost formuje naši přítomnost.  Znovu se zamyslíme nad tím, jak by asi dnešní svět vypadal, kdyby k oslavované události nedošlo.  Při porovnání těchto dvou světů, tedy světa, kde k události nedošlo a světa reality, bychom si měli v duchu říci, že je nám v naší realitě formované oslavovanou událostí lépe.  A toto poznání, že je nám lépe, následně oslavit.

Oslava může mít celou řadu forem.  Může to být jen zapálení svíčky v okně.  Může to být den dovolené od pracovních povinností. Může to být oběd či večeře s rodinou.  Mohou to být různé další aktivity, které imitují oslavovanou událost.

Tyto aktivity vedou k upevňování pocitu sounáležitosti.  Zároveň si lidé  během těchto aktivit zesynchronizují vnímání oslavované události a jejího vlivu na přítomnost a tím pádem všichni oslavující najdou i cestu blíže k sobě.

Vidíme to pořád, že během určitých významných svátků, třeba Vánoc, jdou často i ty nejhorší rodinné pře stranou a troufám si i říci, že spousta rodinných sporů je během Vánoc urovnána.

Svátky se ovšem během historie lidstva staly politickým nástrojem a dochází k tomu, že samotné oslavy různých svátků nabraly tak zvláštních otoček, že již se samotnou oslavovanou událostí nemají nic společného.

Je očividné, že v České republice je většina svátků brána jako příležitost mít volno.  Lidé vůbec neřeší, proč svátek je.  Hlavně, že je volno.  Jsem přesvědčen, že v dnešní době jediný svátek, který se opravdu slaví skoro tak, jak by se mělo, jsou Vánoce.  Ostatní svátky se vůbec neslaví.  A nejen, že neslaví.  Dokonce většinu lidí ani nezajímá, proč se slaví, jak se mají slavit a jak ovlivňují naši přítomnost.

Ono je vlastně velmi zajímavé, jak každý svátek má různé aspekty.

Tak třeba u Vánoc víme dokonale, jak je slavit.  Většina rodin má naprosto najetý Štědrý den skoro minutu po minutě.  Většina lidí samozřejmě ví, že hlavním důvodem oslavy Vánoc v dnešním světě je, že se narodil Ježíš Kristus.  Ale tím to u většiny lidí končí.  Během Štědrého dne již nikdo nepřemýšlí nad tím, co to pro nás dnes znamená, že se Ježíš Kristus narodil a jak narození Ježíše Krista souvisí se způsobem, jakým tento den slavíme.

Na druhou stranu státní svátek 17. listopad je skoro pravý opak.  Zde víme úplně přesně význam pro přítomnost, ale vůbec nevíme, jak jej oslavit.  Máme jít všichni na Národní?  Máme jít všichni na náměstí svých měst?  Máme mít rodinnou večeři?  Paradoxně zrovna 17. listopad naši současnost a osobní životy v České republice pravděpodobně ovlivnil více než narození Ježíše Krista a přitom 17. listopad je právě tím svátkem, ze kterého je většina lidí nadšena, protože má volno a maximálně budou na všech televizích archivní záběry ze zmiňované Národní.

Můj oblíbený je svátek práce.  U něj nikdo neví, proč se slaví a jak ovlivňuje naši přítomnost. U něj po roce 1989 nikdo neví, jak jej slavit, ale minimálně tím, že se nepracuje.  Přitom by nebylo nic hezčího, než, že by se na svátek práce pracovalo zadarmo.  Jen tak, pro lásku k práci.

Přesně výše uvedené úvahy se mi vždy honí hlavou při jakémkoli svátku.  Vždy si zjišťuji, čím byla událost v minulosti výjimečná.  Vždy se zamýšlím nad tím, jak ovlivňuje přítomnost.  Snažím se představit, jaký by byl svět, kdyby k oslavované události nedošlo a v neposlední řadě si zapřemýšlím nad způsobem,  jak se daná událost slaví.

Přesně v takovém rozpoložení jsem byl, když jsem 24. března 2015 psal svůj blog o Velikonocích.

Blog - Jak je to s těmi Velikonocemi? 24. březen 2015

Stejně tak, jako jsou Vánoce jeden z největších svátků všech živých tvorů na této planetě už stovky tisíc let (více zde: http://www.entrypoint.cz/blog/novy-vyznam-vanoc/), tak jsou ve Velikonoce druhým nejdůležitějším svátkem všech živých tvorů na této planetě posledních několik set tisíc let.

To hlavní, co se totiž vždy na Velikonoce slavilo, byla rovnodennost. Na Vánoce každý ustrašený tvor poznal, že se Slunce začalo vracet a od Velikonoc začal den konečně vyhrávat nad nocí, příroda se probudila a začal život.

Uběhlo pár set tisíc, možná i miliónů let, všichni zde vesele slavili Vánoce (příchod Slunce) a následně Velikonoce (rovnodennost) a vzniklo židovské náboženství.  Někdo velmi chytrý viděl, že pohané (tedy nežidé) slaví Velikonoce, a protože tento člověk musel být opravdu velmi chytrý (na rozdíl od všech, co se snaží dnešní „uprchlíky“ aklimatizovat), tak pochopil, že než násilím nutit pohany, aby přestali slavit to svoje, tak se k nim raději přidají a postupně jim jejich svátek „ukradnou“.

To se jim samozřejmě dokonale povedlo.

Takže prvně se na Velikonoce vrhli židé se svým svátkem Pesach.  Je to jeden z nejdůležitějších židovských svátků, protože si při něm židé připomínají desátou pohromu, kterou Bůh seslal na Egypt.  Tato pohroma zabije každé prvorozené nežidovské dítě.  Dejme stranou to, že Bůh, který je ten samý, který následně poslal svého jediného syna na Zem, aby nám sdělil, že máme milovat bližního svého a že Bůh nám odpouští, tak tento Bůh se prostě rozhodl zabít všechny prvorozené egyptské děti.

Je velmi zajímavé, že tento Bůh, který za 7 dnů stvořil miliardy galaxií, bilióny hvězdy, triliony planet, absolutně nepředstavitelné množství všech různých tvorů, Bůh, který ví, co si všichni myslí, ví vše, co bylo a co bude, a dokonce, když umřete, tak se umí rozhodnout, jestli si zasloužíte jít do nebe nebo pekla, tak tento vševědoucí Bůh říká Mojžíšovi: „Hele, prosím tě zabijte v poledne beránky a označte krví dveře tak, aby až budu zabíjet ty egyptské děti (které nemůžou za to, že jejich rodiče je nutili věřit v to, že Faraón je bůh a tak ho prostě uctívají a poslouchají), tak abych nějak poznal, které domácnosti mám nechat být. (sakra, proč ten Bůh jen prostě neřekl Faraónovi, ať toho Mojžíše s těmi židy nechá jít?!)

Od toho dne židé slaví Pesach. Zabíjí beránka, večer jej sní a následně je svátek dalších 7 dnů.

O pár tisíc let později, když se sepisovali evangelia vyprávějící o životě Ježíše Krista, nějakých 50 až 150 let po jeho ukřižování, bylo potřeba toto ukřižování, které se překvapivě neobjevilo v žádném (!) římském archivu, zasadit do nějakého času.  Evangelia sv. Matouše, Marka a Lukáše, které se nazývají synoptická, jelikož ve skutečnosti vycházejí z jednoho zdroje, nejčastěji uvádí, že Matouš s Lukášem vycházely (tvrdé y protože je myšleno jako Evangelia a ne jako osoby) z Marka a čtvrtého, dnes již neexistujícího zdroje, nazývaném Q. Všechny tyto tři evangelia naznačují, že poslední večeře, co měl Ježíš se svými apoštoly, byla večeře Pesach. (Matouš 26:17, Marek 14:1-2, Lukáš 22:1-15)

Následně Ježíše zradil Jidáš.  Ježíš byl druhý den mučen a ukřižován, dán do hrobky a následně po třech dnech našli hrobku prázdnou, což byl jasný důkaz toho, že Ježíš byl nanebevzat.

Existuje ještě čtvrté evangelium svatého Jana.  To říká, že to byla normální večeře a že ukřižování proběhlo v den, kdy večer byla večeře Pesach. (Jan 19:14)

Co to znamená?  Většina křesťanů věří v to, že poslední večeře byla večeře Pesach, poté ovšem by nebylo možné Ježíše ukřižovat, protože by sedm dnů nikdo nepracoval.  V tom případě dává větší význam, že byl ukřižován v den, kdy se večer začal slavit Pesach.

Proto vždy, když se slaví Velikonoce, lítá se s pomlázkami, křesťané si připomínají ukřižování Ježíše a jeho nanebevzetí, židé si připomínají odchod z Egypta (Exodus 12:1-14), já pořád jen vidím ty desítky a desítky miliónů mrtvých lidí, kteří museli v naši historii zemřít kvůli absolutně nekonzistentním informacím v evangeliích, kvůli roubování jiného příběhu na pohanské svátky a pořád tam vidím toho beránka, který mi připomíná toho Boha, ano, toho Boha, který později prostřednictvím anděla Gabriela mluvil s dalším prorokem, jak prosí Mojžíše, aby krví označil dveře židovských domácností, aby vůbec rozeznal, kdo je kdo v tom Egyptě. Ach jo....:(

Stav mysli

Negativní komentáře jsou nepříjemné.  Znám lidi a společnosti, kteří raději na Facebook nic nenapíší ze strachu, že je někdo „zhejtuje“.  Je to tak i v životě a zažili jsme to všichni.  Je situace, kdy chcete něco říci, ale neřeknete, protože máte obavu z toho, co si lidé budou myslet a nebo, co vám na váš komentář řeknou.

Proto ke všem debatám, komentářům a vlastně všem situacím kdy jednám s lidmi přistupuji stejně.

Vždy si na začátku řeknu následující.

Na té úplně nejzákladnější úrovni jsme všichni úplně stejní.  Úplně všichni.  To jediné, v čem se lišíme je, že od narození do tohoto okamžiku jsme si každý prošli jinými zážitky.  Ale pořád platí, že jsme všichni stejní.

To tedy znamená, že kdybych já prožil od narození ten samý život co osoba, s kterou komunikuji, choval bych se naprosto stejně a měl bych úplně stejný názor.

To je má první premisa.

Druhá premisa je ta, že když píši blog, tak jej vždy píši upřímně.  Prostě, když si něco myslím, tak napíši, na základě, jakých poznatků jsem ke konkrétnímu závěru došel. A snažím se i zdrojovat to, co můj názor ovlivnilo. Jinými slovy, nepíši nic s prvotním cílem někoho urazit nebo naštvat.  Píši proto, že chci informovat o faktech, o tom, co si myslím a jak jsem k těm myšlenkám došel.  Nemám vůbec zájem měnit něčí názor.  Můj cíl je vždy jen informovat a podnítit čtenáře k přemýšlení.

Tím pádem vždy, když vidím, že nějaký můj příspěvek či blog někdo okomentoval, jsem naprosto v pohodě.  Proč?

Protože za prvé vím, že vše co jsem napsal, bylo psáno upřímně a každý názor byl zdůvodněn a za druhé proto, že vím, že komentář, ačkoli od zdánlivě cizího člověka, je ve skutečnosti ode mě, ale od „Jirky Dvořáka“, kterého formovaly úplně jiné životní situace než mě a proto ty věci vidí rozdílně.

Proto vím, že když „Jirkovi Dvořákovi“ dovysvětlím svým komentářem věci nebo mu pomohu vidět, jak jeho životní zkušenost mohla jeho vidění pozměnit, tak si jsem jist, že tento „Jirka Dvořák“ pochopí, co chci říct a získám si jej.

Proto v kontextu tohoto přístupu je úplně zbytečné někomu nadávat, někoho ponižovat, někomu se vysmívat.  Protože proč bych se někomu vysmíval za to, jaký je, když vím, že bych byl úplně stejný, kdybych žil jeho život.

Naopak, každý negativní komentář je výzva proklestit se přes různé předsudky daného člověka k jeho bytostnímu základu.  A na tomto základu se dá následně budovat porozumění.

Jiří Dvořák - Entrypoint

24 březen · 

Víte proč slavíme Velikonoce? Proč pečeme beránka?

Spojování pohybu naší planety vůči Slunci s náboženskými událostmi nám v kontextu dnešní doby opět ukazuje, jak manipulativní organizované náboženství je.

• Jaruška Glaserová Slavím tento svátek, protože ho slavili moji předci a já ctím své předky, své tradice a je mi úplně jedno kdo kdy koho zmanipuloval nebo kdo koho manipuluje. A na své zvyky si sáhnout nedám.

To se mi líbí · Odpovědět · 1 · 26 březen v 12:27

• Jiří Dvořák - Entrypoint Jaruška Glaserová Zdravim Vas Jarusko a dekuji, ze jste zverejnila nazor. Normalne bych se k Vasemu komentari nevyjadril, ale vzhledem k tomu, ze mate ve sve profilove fotecce logo nejakeho hnuti, povazuji Vas za cloveka, ktery alespon elementarne premysli nad vecmi.
  Nejdrive kratka reakce:
  Pokud to, co jste napsala, myslite vazne, tak pak presne takovyto pristup k zivotu je bohuzel duvod k tomu, proc je z nasi spolecnosti manipulovatelne stado, ktere dokaze svuj "hlas" dat nekomu a verit v to, ze tato jedna osoba mavnutim kouzelneho proutku "neco" zmeni a budeme se mit vsichni lepe. To se samozrejme nikdy nestane, zmenit se musime my vsichni.
  A ted do detailu.
  Pisete:
  - "Slavim tento svatek" - Vetsina lidi tento svatek (vlastne vsechny mimo Vanoc) "slavi" tim, ze nekam jedou a nemuseji jit do prace, maji volno, a ani se nezamysli, proc tento svatek maji.
  Mozna tim myslite to klasicke, jak se nechodi do prace a v pondeli se vyrazi s pomlazkou zvonit na sousedy, kde deti dostavaji dobrutky a chlapi panaky.
  Tim padem vlastne slavite ten "pohansky" prichod jara a ne nanebevzeti Jezise Krista, kdy urcite prijeti zakona, ktere nedefinuje, co jsou Velikonoce, bylo s velkou podporou krestanskych iniciativ a ne ze strany prosteho lidu, ktery chtel chodit ven s pomlazkou.
  To hlavni smutne je,, ze pisete: "je mi úplně jedno, kdo kdy koho zmanipuloval nebo kdo koho manipuluje" Jarsuko, VZDY musite vedet proc jsou veci tak jak jsou, protoze teprve kdyz se zacnete zajimat, nemuze s VAMI nikdo manipulovat.
  Ja Velikonoce slavim take, slavim je tak, ze si behem tech Velikonocnich dnu tak asi 1000x pripominam, kam a za jakou cenu jsme se jako lidstvo dostali. Stejne jako jsem psal zde o Vanocich (http://www.entrypoint.cz/blog/novy-vyznam-vanoc/).
  Na závěr to nejdůležitější, píšete: "protože ho slavili moji předci a já ctím své předky". Toto je zavadejici tvrzeni, ktere na prvni pohled vypada velmi dobre, ale bohuzel opak je pravdou.
  1. Vzdy si vsichni musime vazit nasich predku, protoze bez nich bychom zde nikdy nebyli
  2. Vzdy si musime vazit svych rodicu
  3. Neni preci spravne ucit nase potomky nejakou pitomost, ktera jiz nema smysl. Vasi predci verili, ze obetovat lidskou bytost ve jmenu hojne sklizne je dobre. Nejenze je to hloupost a Vy to urcite nedelate, ale dokonce jsem presvedcen, ze kdyby se ten muj predek zde objevil a vedel, jaka je skutecnost, ze by rekl: "Jirko, tim, ze budes opakovat me chyby me vubec nectis.
  A vite cim Vy i ja maximalne muzeme ctit sve predky? Vim to, protoze takto bych chtel, aby moji potomci ctili me. Chtel bych, aby si vzpomneli na pradedecka Jirku, ktery vzdy chtel, aby kazdy dosahl sveho maxima.
  Jarusko, predstavte si, kolik veci v zivote delame, nebo nekdo po nas chce abychom delali, a ten neko pocita s tim, ze nad tim nebudeme premyslet, protoze jen potom s nami muze manipulovat.
  Doufam, ze jsem Vas nenastval a ze chapete, ze Vam nic nechci brat a ze dokud vsichni nezacneme premyslet, tak se tady i globalne nic nezmeni a budeme i nadale zmanipulovane stado.

EntryPoint.cz :: Nový význam Vánoc

V dnešní době jsou Vánoce nevídaný úkaz. Každé město je plné zuřivě nakupujících lidí, zuřivě blikajících a…

ENTRYPOINT.CZ

To se mi líbí · Odpovědět · 26 březen v 16:42

• Jaruška Glaserová Děkuji, nečekala bych takovouto odpověď. Nejprve k logu na mé profilovce. Ano jsem příznivcem jisté politické strany a zdůrazňuji, že sympatizuji s jejími myšlenkami. Nicméně ne všechny mé názory a myšlenky musí být stejné jako myšlenky tohoto hnutí. Svůj názor jsem vyjádřila jen sama za sebe.
  K Velikonocím: slavím je v duchu tradic naší rodiny a křesťanství. Dodržuji zvyky, které k nim patří, kromě půstu, ten se u nás těžko dodrží. 
  Jsou to svátky, kdy si uvědomujeme jeden druhého a snažíme se být spolu. 
  A popravdě není mi úplně lhostejná manipulace svátků je jedno kým. Nevyjádřila jsem se přesně. Spíš jsem měla asi napsat, ať si říká kdo chce co chce Velikonoce jsou svátek, který si sebrat nedám nikým. 
  Vychováváli mě tak, abych nad vším přemýšlela: vše co děláš musí mít smysl. Nedej se nikým ovlivnit, za svým názorem si stůj a chybu vždy přiznej. Co můžeš ovlivnit je jen tvé chování, tvůj postoj. 
  Není mi lhostejné, jak se lidi nechávají manipulovat, nicméně otevřít oči mohou jen oni sami a pokud nebudou chtít, nikdy je neotevřou i kdyby jste jim skutečnost dal přímo před oči. 
  Lidé neradi myslí, myšlení totiž moc bolí a nejvíc bolí přijmout pravdu a žít s ní. Píšete správně, že svět se nezmění dokud lidé nezačnou myslet. 
  Nenaštval jste mě ba naopak. Děkuji za váš názor a čas který jste strávil nad řádky, které jste mi věnoval.

To se mi líbí · Odpovědět · 26 březen v 17:11 · Upraveno

• Jiří Dvořák - Entrypoint Jaruška Glaserová No a s timto Vasim komentarem se 100% ztotoznuji a prave proto mam plan, ktery budu mimo jine prezentovat na tom setkani v divadle Gong, plan, ktery muze kazdy z nas realizovat presne v duchu toho, co jste napsala! Krasne svatky Vam a Vasi rodine!

To se mi líbí · Odpovědět · 26 březen v 18:34 · Upraveno

Musím se přiznat, že i po tak dlouhé době, když si zpětně čtu výše uvedené komentáře, mám z toho krásný pocit.

Dva lidé, Jirka Dvořák a Jaruška Gaserová se potkali virtuálně v jednom místě.  Ze začátku to vypadalo na negativní střet a ve finále jsme se s Jaruškou rozešli ve  vzájemném porozumění a s dobrým pocitem.

Jsem přesvědčený, že i Jaruška sama z této zkušenosti měla dobrý pocit, protože musela cítit, že se k ní chovám s respektem a se snahou věci vysvětlit.  Ne ve smyslu je to tak a tak, protože jsem to řekl.  Ale ve stylu, myslím si to a to z těchto důvodů.

Závěrem

Vždy než cokoli zveřejníte, dejte si záležet na tom, že je to upřímné sdělení.  Ať již je to osobní příspěvek nebo firemní.  Vždy se vám pak bude vše daleko lépe obhajovat, protože vždy budete moci vysvětlit, jak jste ke svým závěrům došli.

Zároveň se vůbec nebojte žádných negativních komentářů, protože stejně tak jako platí, že kdybyste od narození žili život vašeho kritika, tak byste kritizovali stejně jako on, tak zároveň platí, že kdyby váš kritik měl možnost prožít život tak jako vy, a tedy měl přístup ke stejným informacím jako vy při psaní vašeho příspěvku, že by tento váš kritik váš příspěvek naformuloval stejně.

Tím pádem stačí kritikovi objasnit původ vzniku vašeho příspěvku, který jak víme, je postaven na upřímných základech.