cz   en

BLOG JIŘÍHO DVOŘÁKA

 

 “Než mít mrtvý firemní FB profil, tak to raději nemít žádný."


« zpět na seznam článků
Mimikry - Kapitola III. Ukolébavka (Synopsis of Life)

Mimikry - Kapitola III. Ukolébavka (Synopsis of Life)

 Přišel domu.  Zacvakly se za ním dveře.  Zhluboka se nadechl, nasál všechny vůně, které byl schopen rozeznat.  Konečně doma, pryč od celodenního shonu.  Pracovní tašku položil na zem a šel si do koupelny umýt ruce.  Díval se na sebe v zrcadle, pustil si teplejší vodu, nabral ji do dlaní a opláchnul si obličej.  Miloval ten pocit svěžesti.  Najít tu rovnováhu mezi to nejteplejší vodou, ale zároveň, aby ještě nepálila a nedělala mu červené flíčky na tvářích. Šel do kuchyně, zapnul rychlovarnou konvici, do malého hrnečku si nasypal trošku rozpustné kávy a vhodil pět kostiček cukru.  Nechápal, proč lidé říkají, že rozpustná káva není opravdová káva.  Jemu to bylo jedno, prostě nápoj co si dělává mu chutná a jestli se to nazývá nebo nenazývá kávou mu bylo srdečně jedno.  Těsně před tím, než voda začala bublat, zalil kávu s cukrem zhruba do poloviny a zbytek dolil plnotučným mlékem, kterému dávalo jeho nápoji daleko lepší chuť než mléko nízkotučné. Ta káva byla krásným spojovacím momentem mezi Karlem a jeho rodinou.  Ještě teď měl pohled Karlovi ženy a dětí v hlavě.  Začínal cítit, že se mu zlepšuje nálada, že opět začíná žít.  Pomaličku přešel do obýváku a přitom sledoval rodinnou fotku na stole vedle křesla.  Byl na ni Karel, jeho žena a dvě děti. Sedl si do obýváku, zapnul přehrávač a ozvaly se tóny Satisfaction od Rolling Stones, levou rukou si poklepával o křeslo do rytmu, pravou držel hrneček.  Začal si refrén pomalu pobrukovat.  Hrneček odložil.  Zvedl ze stolečku fotku Karlovy rodiny, přivřel oči, rukou se začal hladit po stehnech a přes začínající erekci.  Satisfaction skončila, což ho trochu rozčílilo, protože chtěl svoji masturbaci dokončit a měl strach, že začne hrát jiná a nějaká písnička. Ale to se nestalo! Začaly pohodové tóny Fool to cry od stejné skupiny! A ten refrén! Díval se při refrénu na fotku Karlovy rodiny, vlastně přímo na Karla, repráky hrály „Daddy you’re a fool to cry“ a on si jen opakoval "jo, jo tati, jen hlupáčci brečej."

satisfaction.png

Pomalu procital.  Ležel na studené podlaze u sebe ve sklepě.  Bylo šero.  Zkusil se pohnout, ale měl svázané ruce i nohy a měl dokonce i roubík v puse.  Jak přicházel ke smyslům, uvědomil si tupou bolest na hlavě.  Vůbec si nemohl vybavit, co se stalo.  Poslední vzpomínku měl, že si volal s Lidií, mluvil s dětmi a pak najednou tma a teď leží ve vlastním sklepě. Snažil se vybavit, co dělal před telefonátem, ale vše bylo takové rozmazané, nejasné. „Byl jsem v práci, ano, jsem na dlouhodobé pracovní cestě bez rodiny, mám pronajatý dům a teď jsem na 14 dnů pryč, včera jsem volal rodině a pak“…v tu chvíli ho polilo horko a naprostá hrůza.  „Byl u mě!“ Pomyslel si. Ten netvor byl u něj na návštěvě.  Seděli v obýváku a povídali si, pak mu řekl, ať si ověří, že je jeho rodina zatím v pořádku.  Telefonoval s Lidií, vše bylo v pořádku, děti, které pro něj byly vše, se na něj už moc těšily, pak dostal tu ránu do hlavy a teď je tady. Najednou uslyšel nad sebou hrát Rolling Stones…

fool.png

Ladil si kytaru.  Miloval hudební nástroje.  Přišlo mu magické, že lidé vynalezli hudbu, prostě zvukové vlny, které díky ušním bubínkům vyvolají v člověku emoce.  Hudební nástroj, krom symbolu lidské geniality, pro něj též symbolizoval poctu.  Vybavil si lesní roh, který oznamoval lovcům, že hon začíná.  Miloval celý ten tyátr kolem těch moderních lovů.  Žádnému myslivci nešlo nikdy o život, prostě jen tupě nahnali zvíře na určité místo, a pak je svými puškami a brokovnicemi zastřelili.  Ale co opravdu miloval, bylo to divadýlko, když se myslivci postavili kolem mrtvého zvířete, sundali si klobouky a dali divočákovi ulomenou větvičku do tlamy. Princip obřadů se mu moc líbil, ale myslivců si vůbec nevážil, protože mu přišlo, že o nic vůbec nejde.  To jeho lovení mu oproti tomu přišlo absolutně výjimečné. Nejen, že slovit jeho kořist vyžadovalo genialitu, aby vůbec nikdo nevěděl, že on je tím lovcem.  A právě proto, že byl geniální lovec, věděl, že si správně musí vždy vážit své kořisti.  A stejně jako myslivci dávají divočákům do tlamy, kterou nazývají ryj, větvičku jako poslední hryz, tak on svým obětem vzdává poslední hold hudbou. Karlovi složil ukolébavku a doufal, že ho tím potěší. Kytaru si doladil, slova měl připravená a šel za Karlem.

***

„Hlavně, aby byla rodina v pořádku“, pomyslel jsem si.  Zkoušel jsem se znovu pohnout, ale nešlo to.  Krom toho, že jsem byl svázán, jsem byl tak zvláštně omámen, že snad i kdybych byl nespoutaný nemohl bych udělat ani krok.  V tu chvíli se otevřeli dveře a vešel on. Přinesl si židli a postavil ji asi dva metry přede mě.  Ležel jsem na boku a vůbec jsem se nemohl pohnout a koukal jsem na židli před sebou, za chvíli se vrátil a postavil mi kousek od obličeje fotku mé rodiny z obýváku.  Už jsem se nemohl dočkat, až toto vše skončí a budu v pořádku opět s nimi. Doufám. „Už je konec, neboj“ řekl tím nejklidnějším hlasem.  Nechtěl jsem si tuto absurdní situaci připustit, ale polila mě hrůza, on to asi snad myslí vážně!  „Předevčírem jsem byl u tebe doma u Lidie a dětí“ začal mnou cloumat strašný strach. „Už vědí, že se nevrátíš, neboj, postarám se o ně, aby byli v pořádku“.  Bušilo mi srdce, ale nemohl jsem nic.  Jen jsem tam odevzdaně ležel s naprostou hrůzou v očích a díval se na fotografii mé rodiny. Díval jsem se, jak vytahuje nůž a jde ke mně.  Ucítil jsem strašnou bolest v rozkroku.  Řezavou bolest.  Vedle fotografie rodiny hodil kus zakrváceného masa.  Sedl si ke mně, vzal si do ruky kytaru a začal hrát a zpívat.  Pod kytarou jsem viděl jeho erekci. Proboha! Poslouchal jsem to hraní a zpěv a pomaličku jsem upadal do nekonečné tmy.  Začinal jsem se pomalu rozplývat na tisíce částeček a poslední myšlenkou byla slepá víra, že ten človek mojí rodině neublíží. Mohl jsem odejít s úsměvem…

***

Zdálo se mu, že vidí úsměv na Karlově tváři. Vypnul nahrávání na mobilu. Otřel se kapesníkem. Ještě chvíli sledoval Karlovo mrtvé tělo v louži krve a už se těšil jak si nahrávku nahraje u sebe na profil. Ale před tím samozřejmě zavolá svému novému zlatíčku Lidii, ale co víc, nemůže přeci nechat děti bez táty.

 

Níže naleznete nahrávku (Karlova ukolébavka):


 
 


« zpět na seznam článků