Před třemi týdny jsem, asi jako všichni, začal vnímat narůstající počet automobilů s vlaječkami. Musím říct, že vlaječky na autech vůbec nechápu.
Dávají si to tam ti lidé proto, že chtějí svému okolí říct, že fandí Čechům? To přeci téměř všichni Češi. Rozumím třeba, když česká komunita žijící v cizině dává najevo, že fandí svým.
Chtějí tím říci, že mistrovství světa v hokeji je nějaká super mimořádná událost? To opravdu není. A pokud to v očích těchto Čechů mimořádná událost je, tak kde jsou tito auto vlaječkáři, když je státní svátek vzniku České republiky? Kde jsou tito vlaječkáři, když se slaví 17. listopad?
Stejně tak, když vidím plné Staroměstské náměstí fanoušků, se ptám sám sebe, kde jsou všichni tito lidé, když jsou volby? Kde jsou všichni tito lidé, když se čeští vojáci vracejí z misí? Kam se podělo pravé vlastenectví a hrdost?
Žil jsem v devadesátých letech v Kanadě, kde jsem zažil, co je to hokejové šílenství, ale stejně tak, jako jsem viděl hokejové šílenství, jsem viděl i dobrovolné pracovní soboty, kdy komunity či celé čtvrtě vyrazily čistit své ulice. Stejně tak jsem zažil, když probíhala volební kampaň, že si lidé na své pozemky umisťovali cedule stran a kandidátů, které volili.
Nikdo se za svou volbu nestyděl, nikdo nikoho za jeho volbu nekritizoval a volební účast se pohybovala kolem 80%.
Přijde mi, že tady v Česku umíme laciné vlastenectví. To, co nás nestojí žádnou energii, to co nás nenutí, abychom museli udělat něco ne zrovna příjemného. Připomíná mi to termín „opičí matka“.
Opičí matka neustále všude deklaruje, jak své děti miluje. Neustále své děti brání a bojuje (verbálně) za ně. Ale vůbec není schopná si s těmi dětmi sednout, učit je, hrát si s nimi, obětovat svůj čas pro jejich dobro. Jen o tom neustále mluví, ale ve své podstatě na ně kašle.
Tohle je přesně příklad těchto umělých vlasteneckých fanoušků. Namalovat si na tvář vlaječku. Přilepit vlajku na auto a skandovat „kdo neskáče, není Čech“, je to jediné co tito lidé umí?
Ale aby šli volit ve volbách, aby šli stát před poslaneckou sněmovnu na protest proti nekvalitním zákonům, aby šli protestovat na Hrad proti trapnému chování prezidenta, anebo se jen domluvili se sousedy na sídlišti, že tuto sobotu půjdou ten bordel v ulici zamést a uklidit, to už ne. To už je složité. To už musí své komunitě, zemi a okolí „opravdu“ pomáhat.
Ve své naivitě, protože se vlaječky začali objevovat na autech zhruba týden před 8. květnem, jsem si říkal, jak by bylo super, kdyby si vlajky na auto dávali proto, že tím svému okolí sdělují, že někdo v jejich rodině zemřel při osvobozování Československa od nacistů. Takovým autům bych moc rád dal i kytičku za stěrač! ;-)