Život mě naučil, že jsou na světě dva typy lidí. Vzápětí vám je popíši, ale nejdřív zkusím nastřelit určité teorie, které z tohoto poznatku vyplývají, oklikou je propojím s oblíbenými teoriemi o tom, jestli jsme všichni ve vleku Spojený států nebo jiných mocných skupin a s tím, co se kolem nás děje (uprchlíci, války atd.) a v závěru popíšu, jak teorii dvou typů lidí můžeme aplikovat v životě.
Předem avizuji, že se jedná o zjednodušený popis většiny. Samozřejmě existující výjimky, kteří za svůj osud opravdu nemohou. Ale těch je oproti zbytku opravdu špetka.
Věřím ve 2 typy lidí.
Typ I.
Tomuto typu se život děje. Je to člověk, který si hodně stěžuje. V práci ho málo platí. Rodina se k němu špatně chová. Kamarádi se k němu chovají nečestně. Tento člověk je schopný vysypat z rukávu, proč má špatnou náladu, co vše mu leze na nervy a rovnou říct, až se to a to změní, tak pak budu spokojený, pak začnu víc makat. Tento člověk hledá chybu a problém vně sama sebe.
Typ II.
Druhý typ je pravý opak. Ten ví, že si za vše ve svém životě může sám. To jakou má práci, kolik vydělává, jaké má přátele. Vše souvisí s ním samým.
Z těchto dvou typů vychází spousta dalších souvislostí.
Tyto dva typy vycházejí z logického principu VOLBY. Každý máme v jakýkoli okamžik v životě volbu udělat to, co chceme. Každý máme VOLBU, jak se vůči vnějším podnětům zachováme.
Typ I. má šíři možností VOLBY značně omezenou, až skoro neexistující.
Typ II. má šíři možností VOLBY značně širokou.
Na první pohled je logické si říci, že každý by chtěl být Typem II., protože v tu chvíli si mohu svůj život malovat podle sebe, mít příjem jaký chci, mít tak kvalitní přátele a vztahy jak chci.
A stejně tak se zdá být logické, že by nikdo nechtěl být Typem I., protože v této kategorii nemůžete žít život podle svých představ.
Svět ovšem nefunguje tak, jak se na první pohled zdá.
Životní zkušenost mě naučila, že ve skutečnosti jsou Typy I. spokojeni ve své ulitě. Je velmi těžké si přiznat vlastní chybu, protože chyby dělat nechceme a chyby snižují naše sebevědomí.
Zažil jsem spoustu Typů I., kteří si mi postěžovali na svoji práci, či finanční situaci. Když jsem jim řekl, že je nikdo v tom daném zaměstnání nenutí pracovat, že místo koukání na televizi si mohou najít brigádu, aby dosáhli na ten svůj vysněný počítač, že mohou jít každý den na procházku a přitom se ještě ve sluchátkách vzdělávat (a tím nejen že si postupně zlepší fyzičku, ale zároveň, že se něco i naučí), tak mi nakonec bylo vysvětleno, že vlastně tak špatně na tom nejsou.
Protože, aby se z Typu I. stal Typ II., musí si nejdříve přiznat, že si za svoji situaci může sám. To je tak obtížné a nepříjemné zjištění, že lidé raději zůstávají tam, kde jsou, protože se cítí daleko pohodlněji v situaci, kdy si můžou stěžovat na těžký osud a smůlu na přátele a vztahy, než aby s tím něco dělali.
Samozřejmě Typů I. je na světě daleko víc.
Typ II. samozřejmě jede většinově život na sebe a neřeší druhé. Jasně, že jsou výjimky, ale většinově jede na sebe.
To vede k tomu, že Typ II. je rád, že většina je Typ I. Logicky, pokud jsem majitel firmy (většinou Typ II.), tak budu chtít, aby moji zaměstnanci byly Typ I., protože pak budou pracovat za daleko méně peněz, budou se bát o práci, protože budou mít pocit, že ji neseženou jinde.
Stejně tak, pokud budu politik/diktátor, bude jednodušší vest národ Typů I. anebo národ Typů II?
Stejně tak, pokud budu banka nebo investiční fond, budu chtít národ Typů I., kde všichni berou jako normální mít hypotéku, auto na leasing nebo dovolenou na splátky.
A to vede k dalšímu bodu, protože je daleko jednodušší ovládat Typy I., budu vytvářet takové mechanizmy, abych vychovával co nejvíce Typů I. Jak?
Budu budovat školství, které bude vychovávat Typy I. a ne Typy II.
Budu skrze finanční instrumenty tlačit lidi do hypoték a půjček, abych je nadále svazoval a činil přestup k Typu II. co nejtěžší. (daleko hůře se mění práce, když musíte platit hypotéku)
Jsem naprosto pevně přesvědčen, že všechna hlavní náboženství mají od svých zakladatelů Mohameda, Ježíše, Buddhy, Krišny jako hlavní myšlenku, jak lidskou bytost posunout k Typu II., ale pokud chci jako náboženský vůdce své věřící ovečky kontrolovat, musím nastavit pravidla (svaté knihy) takovým způsobem, aby všichni zůstali poslušní a Typ I.
Takže ve finále máme svět, kde většina je Typ I. a menšina je Typ II., která dělá vše proto, aby Typ I. to měl co nejtěžší v cestě stát se Typem II. Zároveň tím, že jsou lidé od přírody líní, pohodlní, nechtějí měnit zaběhnuté koleje, tak je i přirozenější lidská role být ovcí, protože se tím vzdávám zodpovědnosti a tím pádem nemusím nic řešit.
Já jsem přesvědčen o tom, že posunutí se z Typu I. k Typu II. by mělo být životním cílem každého z nás. Následně bychom se všichni měli snažit pomoci co nejvíce lidem, aby se přestali nechávat zneužívat a vzali život do svých rukou.
Proto píši tyto blogy, abych nabídl i jiné pohledy na realitu, které třeba pár lidem pomohou vidět tento svět trošku jinak.
Proto píši sérii Život na Zemi, která je de facto návod k tomu, jak se posunout z Typu I. na Typ II.
Držím Vám ve Vaši cestě palce.