cz   en

BLOG JIŘÍHO DVOŘÁKA

 

 “Než mít mrtvý firemní FB profil, tak to raději nemít žádný."


« zpět na seznam článků
Máte správného partnera?

Máte správného partnera?

Dnes bych se s vámi rád podělil o zamyšlení nad partnerskými vztahy. Je to oblast velmi důležitá, protože rodina je jeden z prvních základů, ze kterého dítě čerpá své první poznání o fungování na tomto světě.  Dále je fungující rodinné zázemí a vztahy nesmírně důležité pro každého z nás, jelikož je to něco, co vás může v životě strašně moc pozitivně posunout kupředu, stejně tak, jako vás to může až nepředstavitelně negativně posunout zpět.

Jako vždy musím zdůraznit dvě věci.  Za prvé vše, co zde píši, píši s cílem vyprovokovat ve čtenáři zamyšlení nad oblastí života, nad kterou třeba tolik nepřemýšlel, a že zkusím nabídnout jiný pohled na svět.  Cílem tohoto blogu není čtenáři změnit názor, ale naopak jej třeba v tom stávajícím upevnit tím, že Dvořák představí názor naprosto zvrácený. 

Za druhé, tak jako vždy, se snažím psát o něčem, kde již nějaké své životní zkušenosti mám.  Byl jsem ženatý ve vztahu, který trval zhruba 11 let, vychovával jsem v té době dvě děti z ex-manželčina prvního manželství, a do toho nám pak přibyl můj syn, takže rodina s třemi dětmi.  Zažil jsem několikaleté vztahy.  Zažil jsem velmi krátké vztahy. Zažil jsem vztahy, které skončily vzájemnou dohodou, zažil jsem vztahy, které skončily jednostranně.

Než se pouštím do předložení svého argumentu, ještě bych zmínil dva body.  Je jasné, že stejně tak, jako ve všem v životě, jsou různé výjimky.  Ne každý chce být ve vztahu, ne každý je heterosexuál, homosexuál, bisexuál či vůbec člověk, jehož přitahují lidé.  Vše, co zde budu psát je ovšem dle mého názoru aplikovatelné na většinu, ale jsem si vědom, že výjimky existují.

Myslím, že obecně přijatý průběh a fungování vztahů je následovné.  Zhruba do 18-20 let máme různé lásky, randíčka, sexuální zážitky.  Myslím si, že průměrně přijdeme do kontaktu tak z 5-50 partnery.  Tím samozřejmě nemyslím jen sex, nebo „randění“, tím myslím 5-50 různých lidí, kteří nám jsou sympatičtí, a v nějakém bodě zauvažujeme o vtahu.

Již zde si formujeme první „žebříček“ toho, co nám vadí a toho, co se nám líbí ve „vztazích“.  Tyto žebříčky jsou samozřejmě ovlivňovány jak našimi kamarády a bližními, se kterými tyto žebříčky a zkušenosti konzultujeme, nebo naopak tím, že posloucháme, jaké zážitky mají druzí.  Do toho nás velkým způsobem ovlivňují média a současné trendy.

Od svých 20-30 let máme většinou vážnější vztahy, které trvají 1-3 roky.  Pokud se vztah po takové době rozpadne, následuje x měsíční období, kdy opět hledáme dalšího partnera, a tak to probíhá, až narazíme na toho „super“ partnera, kterého si vezmeme.  Samozřejmě všechny naše zkušenosti nám neustále upravují žebříček vlastností a hodnot, který je pro setrvání ve vztahu důležitý.

Nakonec tedy vstoupíme do manželského svazku, v dnešní době zhruba ve věku 25-35 let.  Rodí se nám postupně jedno/dvě děti.  Začnou určité problémy, hádky.  Tyto problémy a hádky se buďto překonají, nebo vztah položí. Paralelně s tím je velkým bořičem vztahů nevěra, „kafíčkování“, seznamkování atd.

Ze statistik vyplývá, že zhruba 45%-50% manželství končí rozvodem. V tom se asi všichni shodneme, že tato statistika neznamená, že těch druhých 50%-55% manželství jsou šťastné.  Naopak, znamená to, že určitě velká část existujících manželství zůstává v manželství z pragmatických důvodů. (Dále již jen Statistika) Kvůli dětem, majetku a zajištění, nebo kvůli větě „zase tak hrozné to není“ atd. atd.  Však to znáte ;-).

Co z těchto čísel vyplývá? 

Že více jak polovina, možná klidně i tři čtvrtě lidí, manželství vzniká mezi dvěma lidmi, kteří k sobě vůbec nepatří!

Ti z vás, co čtou mé blogy nebo sledují videoblogy déle, vědí, že jsem šokován, jak super nedůležité věci nás na školách učí a zároveň, jak ještě mega víc super důležitých věcí pro život škola vynechává.

Z mého prohledu je až záhadně nepochopitelné, proč, když někdo došel k závěru, že dítě na základní škole by mělo znát třeba historická data, které k životu nebude nikdy potřebovat, a to jsou vykládány absolutně povrchně, nikdy nikoho nenapadlo, že by měl být předmět o partnerství, manželství, soužití. Vrchol všeho je trapas, který se jmenuje sexuální výchova, který je samozřejmě úplně k ničemu a dětem do budoucnosti nedá vůbec nic.

Tím, že neexistuje odborně připravený předmět, nezbývá nám nic jiného, než se „učit“ za chodu.  Takže jak jsem psal, do 18 – 20 let experimentujeme a poznáváme, co se nám líbí a nelíbí a probíráme to se svými spolužáky, kamarády, kteří tápou úplně stejně jako my.

Následně začneme vstupovat do vážnějších vztahů, které modelujeme podle soužití, které jsme zažili doma. (50%-75% šance, že i rodina, ve které jste vyrůstali, byla nefunkční viz Statistika) To znamená, že svůj vážný vztah modelujete podle špatného vzoru, i když si to logicky nechcete přiznat.

Stejně tak rady od kamarádů, kteří jsou ve vztazích delší dobu, budou pravděpodobně postaveny na špatném základu (viz Statistika).

Je potřeba zmínit ještě jeden důležitý faktor a tím je, že nikdo z nás si nechce přiznat, že udělal v životě chybu.  A bohužel máme ještě jednu tendenci vrozenou v podvědomí, a tím je, že chceme, aby okolí na tom bylo stejně jako my.  Co to znamená?

Jsou to věty typu, „to je normální, že po delší době už ten vztah není jako na začátku, věr mi, my už jsme spolu 5 let, je to dobrý, ale první dva roky to bylo daleko intenzivnější.“  Tohle jsou věty, které nás všechny upevňují v tom, že jsme ve „správném“ vztahu, ale slyšíme to s největší pravděpodobností od lidí, kteří také nejsou ve „správném“ vztahu. (viz Statistika).

Přátelé, zde nyní zmíním pár vět, které jsou v naší společnosti v dnešní době vedeny jako zcela normální, které jsou brány jako běžná norma.  Já si dovoluji tvrdit, že tyto věty z velké části pochází od neúspěšné většiny, která zůstává ve špatných vtazích, ale nechce si to vůbec přiznat. (viz Statistika).

Je normální:

  • se občas pohádat (myslím tím křičet na sebe a urážet se) [nemyslím tím normálně debatovat o tom, proč prkýnko zůstalo dole nebo nahoře]
  • že každý máme jiné záliby, protiklady se přeci přitahují
  • že sex už není, co býval, po nějaké době vždy odezní
  • že sex je nuda, náš vztah není o sexu
  • že vztah je o kompromisu

Slyším teď spoustu z vás, jak si říká, ale já jsem se svým partnerem absolutně šťastný/á a přitom nás baví každého jiný film nebo máme jiné koníčky. Jasně, ale musí to být jen v ojedinělých případech a ne, že to máte vždy obráceně.

Teorie ideálního partnera.

Já jsem přesvědčen o tom, že pro každého z nás je tam venku ideální partner.  Partner, který vás v životě někam posune.  Jaké jsou ukazatele ideálního partnera?

Že je pro vás tím nejlepším:

  • kamarádem / kamarádkou
  • milencem / milenkou
  • důvěrníkem
  • spolucestovatelem

A hlavně, zamyslete se, jak se chováte, když jste někde s partnerem a bez partnera.  Je ve vašem chování rozdíl či ne?

V tomto blogu jsem chtěl nastínit velké téma. Vztah dvou lidí je lidská potřeba, zakódovaná v našich lidských genech asi 200.000 let a v genech života na této planetě asi 2 miliardy let.

Správný partner v životě je pro váš život a kariéru ohromně pozitivní prvek. Oproti někomu, kdo je sám, budete mít ohromnou konkurenční výhodu.

Špatný partner v životě je pro váš život a kariéru zničující prvek, brzda, kvůli které vás dokáže každý překonat a nikdy nedosáhnete ani z části svého potenciálu.

Polovina manželství končí rozvodem. Určitě velká část lidí, co zůstanou v manželství, jsou v něm z rozumu, tudíž je velká šance, že rady o vztazích získáváte od lidí, kteří nemají ideálního partnera.

Je šokující, že se nikdo v naší společnosti nezamýšlí nad tím, jak tento trend zvrátit a nezavede předmět na škole o tom, jak správně vybrat partnera, jak správně soužít.

V příštím díle se pokusím nastínit, jak by takový předmět pro děti o vztazích mohl vypadat a jakou by mohl mít osnovu.

Třeba to otevře oči nejednomu čtenáři.

 

Jiří DVOŘÁK

jednatel společnosti Entrypoint


 
 


« zpět na seznam článků