cz   en

BLOG JIŘÍHO DVOŘÁKA

 

 “Než mít mrtvý firemní FB profil, tak to raději nemít žádný."


« zpět na seznam článků
Jak vybrat prezidenta České republiky – 2. vlastnost – Nadhled/Velkorysost

Jak vybrat prezidenta České republiky – 2. vlastnost – Nadhled/Velkorysost

Začátkem roku 2018 proběhne volba prezidenta České republiky.  Můžeme očekávat, že se nám v průběhu jara 2017 začnou postupně představovat různí kandidáti.  Během příštích několika týdnů budu na zveřejňovat tuto sérii popisující vlastnosti ideálního kandidáta.

Rozhodl jsem se tyto vlastnosti zveřejňovat, jelikož mě překvapuje, že se o nich tak málo mluví ve veřejném prostoru.

Vlastnosti NEJSOU vůbec řazeny dle důležitosti.

Tak jako vždy dodávám, nechci vás o ničem přesvědčovat, mým cílem je poukázat na různé úhly pohledu tak, abyste viděli obzory, které vás případně nenapadly a tím pádem jste si mohli rozšířit své vlastní názory, a nebo naopak, poukázat na pohledy, které vás ve finále upevní ve vašich názorech a o to víc si budete při své prezidentské volbě jisti v kramflecích.

1. vlastnost najdete zde: http://bit.ly/2jSqG7U

 

Vlastnost 2. – Nadhled/Velkorysost 

Dnes opět popíši vlastnost, o které se moc nemluví a která je pro mě osobně důležitá, protože dokazuje psychickou vyspělost kandidáta být prezidentem.  Je to vlastnost, se jejíž absencí jsem se v životě již setkal mnohokrát a zaznamenal její absenci na úrovni různých “velkopodnikatelů”, “lobbistů”, “šéfů” a “mocných” “politiků”.

 

Nejprve přirovnání z běžného života 

Určitě jste každý z vás zažili někoho, kdo je v nějaké nadřízené funkci a neustále bazíruje nad tím, že jej musejí všichni respektovat, obdivovat, oslovovat pane inženýre, pane doktore. 

Takoví ti “víte kdo já jsem?”.  Takoví ti, kteří neustále musejí všem ukazovat, že oni jsou něco víc než ti ostatní. Pořád! 

Majitel či ředitel firmy, který pořád všem připomíná, že může každého kdykoli vyhodit a čím větší prkotina se ve firmě stane, tím víc zuří.  Jak to, že nejsou čisté hrnečky!  Jak to, že jste mě nepozdravili jako první!  Jak to, že jste mě neoslovili celým titulem.

 

Proč se tak chovají? 

Život mě naučil, že lidé ve vysokých funkcích, kteří nedokáží mít nadhled a být velkorysí, jsou lidé, kteří mají problém se sebevědomím. 

Pokud jsem objektivně nejlepší vůdce a vím to o sobě, tak tím pádem to vidí všichni a nepotřebuji to neustále zdůrazňovat. 

Pokud ovšem v nitru duše o sobě pochybuji, jakýkoli náznak zpochybnění mých kvalit beru okamžitě VELMI osobně. 

 

Je to jako s Bohem/Alláhem 

Nemám rád a přijde mi směšný, jak je vykreslen starozákonní Bůh.  Stejně tak, jak je vykreslen v Koránu Alláh. 

Je to Bůh, který přesto, že stvořil celý vesmír, každého z nás, ví vše, co bylo, co je a bude.  Ví naprosto vše, je nekonečně inteligentní, nekonečně velkorysý a nevím co vše, tak neustále trvá na primitivním dokazování, že jsme jeho otroci. 

Musíš se ke mně x-krát denně modlit.  Musíš mě uctívat tímto způsobem.  Ty, kteří mě neuctívají, musíš přesvědčit ať mě uctívají a když ne, tak je zabij. 

Dále, nesmíš dělat tohle, nesmíš dělat tamto, tohle maso musí být připraveno takto, tamto maso jinak. 

Nepřipomíná vám to toho nesebevědomého šéfa?  Sakra, když budu Bůh já, a vím, že mrknutím mého oka, zmizí celá Zeměkoule, všichni oslepnou, všechny děti jim pomřou, proč bych tak trval na tom, aby pořád všichni ty prkotiny dodržovali? 

Nebo si myslíte, že když tatínek přebaluje miminko a miminko jej při tom počůrá, že tatínek to miminko potrestá??  Ne, usměje se a naprosto takovou prkotinu přejde. 

Když půjdu po ulici a nějaký bezdomovec na mě jen tak zakřičí, že jsem idiot.  Tak se usměji (protože vím, že nejsem) a jdu v klidu dál, protože mě pokřikování nějakého bezdomovce nemůže vůbec vyvést z míry.  Ale určitě sami znáte lidi, kteří by byli schopni nebohého bezdomovce na místě umlátit k smrti, dokud by se neomluvil.

 

Pojďme nyní k prezidentství. 

Prezidentská funkce je nejvyšší funkce v České republice.  Ten, kdo ji má, je úplně nejvýše postavená osoba v České republice.  Není nikdo víc. A to po všech stránkách. 

  • V důsledku přímé volby, má prezident nejvíce preferenčních hlasů ze všech
  • V okamžiku zvolení, je prezident prokazatelně, ne na základě nějakých průzkumů, ale voleb, nejpopulárnější osoba v České republice. A to z pohledu osobnosti schopné reprezentovat Českou republiku
  • Je nejvyšším velitelem Armády České republiky
  • Bude nejvíce reprezentovat Českou republiku v zahraničí a vozit s sebou podnikatele
  • Má velký rozpočet jen sám pro svůj úřad
  • Bude přijímat nejvyšší státní návštěvy 

Z pohledu ješitnosti, či osobních cílů, je dosažení prezidentské funkce nejvyšším dosaženým úspěchem vůbec.  Sportovec může kašlat na své okolí, ale když bude dřít víc než všichni ostatní, bude nejlepší. 

Prezidentem se nemůže stát každý.  I ten objektivně nejlepší kandidát, může ve finále prohrát, protože svoji výjimečnost špatně odkomunikoval. 

Být schopný říci, že většina 10 mil. národa si mě dobrovolně vybrala za svého prezidenta, za hlasitého poukazování ostatních kandidátů na mé chyby, může říct jen pár lidí na této planetě a ten kdo to dokázal, ať již je dobrý či špatný prezident, si zaslouží obdiv.

 

Prezident jako Bůh 

Zkuste se podívat na prezidentskou funkci touto optikou.  Prezident je jako Bůh.  Prezident je vůči nám občanům, jako otec ke svým malým dětem.  Prezident totiž zastává tu nejvyšší funkci.  Je to obdivuhodná meta. 

A stejně tak, jako mi přijde směšný Bůh, který každý malicherný prohřešek trestá, kterému pořád musím “podkuřovat”.  Tak stejně tak nechci prezidenta, který má potřebu někoho urážet.  Nechci prezidenta, který má potřebu KAŽDÉHO svého kritika urážet a zesměšňovat.  Já chci prezidenta, který právě proto, že ví, že je nejlepší se chová tak, že spojuje, sjednocuje, trpělivě vysvětluje, je příklad férovosti, nenadržuje, ale hlavně drobné prohřešky svých “poddaných” přechází.

 

Jak tento blog využít? 

Na základě této vlastnosti, je pro mě Miloš Zeman, poté co ukázal ve svém prezidentském období, absolutně nevolitelný. 

Pár příkladů: 

  • Neudělení profesorského titulu panu Putnovi poté, co pana Putnu navrhli rektoři.  Státutvorný prezident by veškeré své osobní důvody k neudělení titulu sdělil veřejně, stejně tak jako Miloš Zeman, ale s tím rozdílem, že by následně titul udělil s tím, že je to chyba rektorů.   Využil by tuto chybu k 
    tomu, aby nastala veřejná debata o systému udělování titulů.  Pan Putna by možná ani titul nepřevzal, protože mu by bylo žinantní jej přebírat z rukou prezidenta, který s tím nesouhlasí.  Miloš Zeman by nikoho nepobouřil i přesto, že své výhrady vůči panu Putnovi zveřejnil.  Samozřejmě to vše, pokud je možné, že by státutvorný prezident měl potřebu řešit pana Putnu 
  • Proč prostřednictvím tiskového mluvčího má prezident potřebu neustále někoho osobně urážet a napadat?  Když mně někdo řekne, že mi je 70 let a já vím, že mi je 40 let, tak mu pošlu ofocenou občanku s tím, že se asi spletl.  Nebudu mít potřebu jej hned osobně urážet, pokud tedy nevypadám na 70 a nemám kvůli tomu nějaký komplex, protože jak si jinak vysvětlit potřebu tiskového mluvčího napadat snad každého “bezdomovce”, který si dovolí nesouhlasit s Milošem Zemanem? 
  • Nezažil jsem ani jednou a budu strašně moc rád, jestli se pletu, že by se Miloši Zemanovi podařilo někoho nějak usmířit, sjednotit či totálně uhladit nějaký konflikt.  Ne, nikdy.  Naopak.  Naše země je rozdělena.  Politická kultura určitě klesla.  Vulgarity a urážky přibyly.

 

Závěrem 

Sledujte u všech kandidátů, jak moc jsou nad věcí.  Jak moc jsou velkorysí.  Jak moc dokážou odpouštět.  Jak moc z nich jsou schopni sjednocovat v kontextu toho, že mají tu nejvyšší funkci ve státě. 

Protože stejně tak jako u náboženství: chcete mít závistivého, pomstychtivého, urážejícího, nesebevědomého Boha a nebo chcete prezidenta přejícího, chválícího, smiřujícího, respektujícího, který ví, že je postaven úplně nad námi všemi? 


 
 


« zpět na seznam článků